Novinky 2023...

Z mrtvých vstání

Žiju. Ne, že by si někdo myslel, že ne, ale dlouhou dobu to zde na stránkách bylo mrtvé. Čím to bylo? Prací. 

          V roce 2021 jsem frčela na svatbách. Udělala jsem si kurz svatební koordinátorky a začala jsem vyrábět svatební dekorace. Zabralo mi to všechen volný čas od dubna do října. Každou chvilku, kdy mě mé dítě nepotřebovalo, třeba spalo,  jsem vyráběla kytice, vývazky, dekorace na auto a spoustu dalších "nepostradatelných" blbinek.  S tím jsem sekla, protože hádat se s nevěstami, že tahle růžová kytka je málo růžová a tahle bílá zase není dost bílá, tak na to fakt nemám. 

Kam šlo v té době mé psaní? Do kytek... 

          Na podzim 2021 jsem se rozhodla vrátit do práce. Říkala jsem si, že to bude v pohodě, mám zařízenou dětskou skupinu na hlídání mé Káji, tak proč nezačít přispívat do rodinného rozpočtu. Rozeslala jsem několik životopisů na různé nabídky práce- V Praze. Říkala jsem si, že to je jen 50 km od nás, tak proč ne zrovna Praha, to bude v pohodě.  
V jeden den jsem absolvovala 5 pohovorů. Z toho 4 mi nabídli rovnou pracovní místo. Jednoho jsem si vybrala a 1.listopadu tam nastoupila. Jenže já stará blbá se do té doby nenaučila řídit. Řidičák mám, ale do té doby jsem ho nepoužila.

"V pohodě" říkala sousedka: "Taky dělám v Praze, budeme jezdit spolu. To se časem poddá, to řízení." 

Takže první cestu jsem absolvovala se sousedkou. Druhá cesta už se nekonala, protože sousedka měla "lehké" problémy se vstáváním před osmou ranní, já s tím dojížděním a také jsem onemocněla. Tím jsem vytvořila svůj rekord- 1 den v práci.  (Mou již bývalou sousedku srdečně zdravím a doufám, že se někdy potkáme). 

Kam šlo v té době mé psaní? Do kytek..

           Rok se nějak rychle přehoupl a byl leden 2022 a já absolvovala opět pohovor. Tentokrát to bylo podstatně blíž mému bydlišti. Nebyla to žádná prestižní klinika, nemocnice ani vyňuňaná ordinace praktického lékaře pro VIP klienty, ale "obyčejný" domov seniorů pro klienty se zvláštním režimem ( rozuměj Demence, Alzheimer, Parkinson apod.).. Já to místo vzala, oni vzali mě a z dojíždění 50 km po dálnici se stalo 20 km po obyčejné, v zimě většinou neudržované silnici. 

A teď jsem soběstačná, občas jezdím jako pako, parkuji jako dobytek (jednou mi musel zaparkovat náš údržbář - Bůh mu žehnej :-) ), ale jezdím do práce ráda( tedy většinou). Jasně, občas je to na hlavu, protože 99 procent ze 150 klientů je také na hlavu, ale je to pohoda. Jsem nejmladší z našeho kolektivu ( občas si nafrněně myslím, že i nejhezčí- ale to vím, že není pravda), žádná kolegyně z mého oddělení není pod 40 let, manžel jim říká Ty tvoje báby, ale já je všechny zbožňuji.

A co psaní? Konečně jsem na něj měla mezi směnami čas. Dítko se uklidilo na pár hodin do školky a já mohla pořádně vyťukat obsah své hlavy do počítače. Moje příběhy putovaly  hezky do složky v počítači, aby později mohly spatřit světlo světa ( alespoň zde na mým stránkách).

          Nyní se píše únor 2023, pořád pracuji s těmi skvělými bábami a konečně jsem sem vložila poslední díl románu Dva na jednu ( ať se líbí). V brzkých hodinách přibude i nový román, který je z velké většiny již napsaný, jen mu musím vymyslet pořádný název.

Zároveň si v hlavě srovnávám příběh další, jen se stále nemůžu rozhodnout, zda to bude opět romantika, nebo se vrátit k detektivkám a nebo vyzkoušet nějaký fantasy příběh??  Co byste rádi??