Dovolená s dítětem

S manželem jsme se rozhodli, že poletíme na dovolenou. Původně jsme mysleli na něco menšího, třeba Bulharsko nebo autem Chorvatsko, ale nakonec to vyhrálo Řecko.

Hledání ideálního hotelu probíhalo tak, že jsme si každý den naposílali několik odkazů na různé hotely. Večer jsme pak seděli a třídili je.

Musím říct, že jsme byli hodně přísní. Chtěli jsme max 200 metrů od pláže, protože kdo se bude s pytlem bábovek a lopatiček a malým děckem tahat kilometry daleko?

Dále jsme vybírali, aby hotel byl optimálně daleko od letiště, protože kdo se chce táhnout po dvou hodinách na letišti a dvou hodinách v letadle ještě další hodinu nebo více v buse? Já ne. A moje dítě už vůbec ne.

Takže jsme googlili a googlii, až jsme vygooglili, že na ostrově Kos, je uprchlický tábor. Takže jsme všechny krásné hotely za krásnou cenu smazali a hledali znovu. Až nás uchvátil hotel Strofades na krásném Zakyntu. A nastalo pár krušných dní s čekáním, jelikož jsme zjistili, že pár dní před odletem cena dosti klesne. Týden před odletem začaly termíny mizet, a tak jsme raději vzali první snížení ceny o 5000kč. To byl pátek. Ale v pondělí cena klesla o dalších skoro 5000. Manžel si vyčítal, že kdybychom počkali jeden víkend, mohli jsme to mít za hubičku. Ale což, už bylo objednáno a zaplaceno a my s ji hodlali užít. A já začala balit.

Na 12 dní jsem dceři zabalila 23 triček, patnáctery kraťasy, patery šaty a na poslední chvíli dokoupeny 4 sukně (polovinu z toho vůbec neoblékla).  Nacpala jsem do tašky i 50 plen na souš a 24 plen do vody. ( Jo, já vím, je to ostuda mít ve 2 letech ještě plínky, ale snažím se odnaučovat jak jen to jde. Akorát to moc nejde). Sobě jsem zabalila o něco méně, ale stále v dostatečném množství. 

A byl čtvrtek, já zabalená a nervózní jako pes, manžel do noci v práci a kufr prázdný. A v sobotu ve 4 ráno odlet. Naštěstí to moc neřešil a pár hodin před odletem si kufr zabalil, a ještě si stihl shlédnout jeden díl seriálu, který nestihl v televizi.

Hurá!! Sobota, 1:15 ráno a my vyrážíme na letiště. Odlet ve 4:15, ale na lezišti jsme museli být samozřejmě dříve, abychom měli ta nejlepší sedadla (a hlavně u sebe). Říkali jsme si, že to bude v pohodě, neboť to naše malá Karolínka v autě prospí a možná bude tuhá ještě na letišti. Ale to jsem byla vedle jak ta jedle. Karolínka byla jako malá surikata, co musela všechno vidět. Takže od jedné ráno, co jsme ji naložili do auta i s bandou plyšáků jako byl velbloud, panda, opice a prasátko Peppa, byla vzhůru a na letišti všechno zkoumala, nasnídala se, dívala se na letadla a byla v pohodě. To přestalo, když jsme jí museli v letadle usadit na samostatné sedadlo a ona při tom chtěla sedět mámě na klíně. Zachránila to až hra na mobilu, kde čistí zvířátkům zuby. S manželem jsme to komentovali jako komentátoři na fotbale.

"Dívejte jaký má ten hroch špinavý zuby! Fůj, on tam má dokonce i rybí kost. Ale Karolínka bere kartáček na zuby a všechno to vyčistí, opraví a hroch už má zase krásný zoubky! Zatleskáme!" Naštěstí zabrala únava a jakmile letadlo zamířilo na dráhu, tak Kaja složila hlavu do mých dlaní a usnula.

Takže to, čeho jsem se nejvíc bála bylo za mnou.

Úspěšně jsme přistáli na Zakyntosu, nalodili se do busu a za dvacet minut už jsme vysedali u hotelu Strofades a všichni jsme zamířili na snídani. A nacpaní pak obhlédnout pláž.

Kája byla k nezadržení, její táta za ní nestíhal běhat a v moři ji držet. Dobré bylo, že moře bylo klidné s hodně, hodně pozvolným vstupem a pláž písčitá, takže za chvilku měla Kája místo oblečení na sobě silnou vrstvu písku. Ale co, proto tu jsme, aby si to užila a já nemusela uklízet, neboť pokojová služba dle pokynů uklízí každý den, každý druhý den mění ručníky a každý třetí den mění povlečení.

Před obědem jsme měli konečně k dispozici pokoj. Po cestě jsme netoužili po ničem jiném, než po sprše a posteli. Postel byla v pohodě, velká a když jsme k ní přirazili ještě přistýlku, tak jsme mohli spát klidně i vodorovně všichni tři. Jediné mínus bylo, že tam na přikrytí byla jen prostěradla. Žádná deka.

"Deku nepotřebuješ, je tu vedro," řekl manžel a nastavoval klimatizaci. Nechal ji jen na šestnáct stupňů, což mi přišlo málo, ale nekomentovala jsem to, on ví, co dělá.

Zamířili jsme do sprchy. Byla to vana se skleněnými dvířky, aby voda necákala. Dvířkům chybělo těsnění, takže voda, která se na ně dostala stejně protekla na podlahu. Madlo u vany mi zůstalo v ruce. Nastrčila jsem ho tam jemně zpátky, ale jelikož to už takhle zažila spousta hostů, tak to moc nedrželo. Na stropě byl velký flek černé plísně, odvětrávání nefungovalo a na záchodě byla cedulka, že se toaletní papír nesmí házet do mísy, ale do koše. Podívala jsem se na ten malý odpadkový košíček, který zaplnila jedna plena od Karolínky a nebylo mi zrovna dobře.

Kdo trochu lpí na ekologii, byl by z tohoto hotelu dost vytočený, neboť jakékoliv pití jsme dostali do jednorázových plastových kelímků. V jídelně byly jednom stolku byly vyskládané pet lahve s limonádami a vodou, a vedle nich kupa plastových kelímků. Další hora kelímků byla připravená u vína a každý kdo si bral kelímek zapasovaný do dalšího kelímku musel chtě nechtě ohmatat hrdla dalších kelímků. Kelímky frčeli i u hotelového baru, kde jsem ocenila poměrně širokou nabídku koktejlů, protože když jste na dovolené s dítětem, tak ty koktejly prostě potřebujete. To je hlavní důvod toho, proč jedete na dovolenou s all inclusive, protože se nechcete taky jednou starat o vaření a chcete mít stálý přísun alkoholických koktejlů.

Večer jsem si konečně došla na bar, za kterým stál celkem vysoký barman a poměrně i pohledný a pořádala jsem o gin tonik. Polsky mi odpověděl, že nemá gin tonik. Tak jsem zkusila gin fizz a tentokrát mi sdělil, že nemá tonik. Opatrně jsem se zeptala, jestli teda má Sex on the Beach. Byla jsem překvapená, když přede mě postavil kelímek s červenou tekutinou. Další volba koktejlu byla Tequila sunrise. Byla to červená tekutina, která chutnala jako ten předešlý sex on the Beach. Manželovo pivo chutnalo dle jeho slov jako "teplé chcanky s grepovou příchutí". Vzdali jsme to, Karolínka vyhodila dobrovolně kelímky do přetékajícího koše a šli jsme spát.

Druhý den před obědem jsme se povalovali u bazénu a já vyzkoušela štěstí znovu a došla jsem si na bar pro gintonik. Barman byl tentokrát hubený mladík, který mi odpověděl, že tonik není a gin není. Třetina koktejlů vypadala a chutnala stejně jako ten Sex na pláži z předešlého dne. Kola, pro kterou si Karolínka na bar sama chodila byla nalévána z pet lahve s názvem Fajna cola. Ta evidentně neměla s Řeckem nic spojeného. Nechutnalo to ani jako kola a fajná nebyla už vůbec. Ale co, je to zadarmo a když si do toho člověk nechá dát trochu rumu a zavře oči a bude usilovně přemýšlet nad tím, proč je země kulatá, tak se pití může zdát jako Cuba libre.

Vydali jsme se proto raději do města a naplnili si ledničku na pokoji nakoupenou Coca colou, vodou a Heinekenem.

Nedalo mi to a následující večer jsem se znovu vypravila na bar, kde jsem zjistila z barmanových úst: "I don't have a tonic."

"Sex on the beach," povzdechla jsem si.

"Here? with me?" zeptal se mě ten barman z prvního dne, co na mě mluvil polsky. Vztyčila jsem na něj prsteníček s mým snubním prstýnkem. "No problem," mávl rukou a postavil přede mě tentokrát jinak červený koktejl doplněný slovy: "You are so beautiful." Já a krásná, to určitě. Nenalíčená, zpocená s vlasy od soli. Tak určitě.

Ale na jednu stranu je hezké to slyšet, i když víte, že to má v popisu práce.

Nenechali jsme si ale dovolenou zkazit a užívali jsme si. Drobné nákupy ve městě, odpolední tříhodinový šlofíček Karolínky a tatínka, palačinky k snídani, teplé moře, krásný celodenní výlet lodí, kdy jsme se podívali na proslulou pláž Navaggio, která je přístupná pouze z moře. Manžel si užil celodenní potápění, Karolínka si užívala nákupy bábovek na písek a kinder vajíček a přítomnost ostatních dětí, převážně kluků, kterým nosila každý večer brambůrky, a tak byla velmi oblíbená a kluci se na ní v jídelně smáli a mávali, na pláži s ní stavěly bábovky a večer vyčkávaly kdy se dostaví s brambůrkami. Ta naše holka prostě ví, jak na to. Přes jídlo 😉

A nebýt pár drobností, tak by to byla fajn dovolená.

Velké mínus bylo to, že jsem chytila chřipku - to mě pak fakt štvala ta absence peřiny. Manžel mi nabízel, že mi sežene doktora, ale kombinace Paralenu, Brufenu a Panadolu za pár dní zafungovala. Sice jsem měla rýmu a kašel ještě dva týdny po odvolené, ale fungovala jsem.

Další problém bylo to, že klimatizace (ano ta, kterou manžel při ubytování nastavil na 16 stupňů) vůbec nefungovala. Nahlásili jsme to paní delegátce. Za dva dny nám v jídelně říkala, že se na to někdo z hotelu podívá. Za další dva dny nám přišla vyřídit, že je klimatizace rozbitá a musí tam vyměnit nějakou součástku. Další dva dny trvalo, než zjistili, že tu součástku nemají a musí ji sehnat, ale přinesou nám na pokoj větrák. Za další dva dny nám přinesli větrák, ale to se venku ochladilo, byl velký vítr a já byla nemocná, takže nám nějaký větrák byl k ničemu. No a za čtyři dny jsme odjížděli.

Co v pokynech psali jako denní úklid, jednou za dva dny výměnu ručníků a jednou za tři dny výměnu ložního prádla znamenalo: vynesení koše 1x denně (ještě aby ne, když se tam hází hajzlák od hov..) a procházka s koštětem od dveří k posteli - to, že máme i koupelnu, balkon nebo druhou stranu pokoje už ji nezajímalo, takže pokaždé před ulehnutím do postele jsme si museli odrolit písek z nohou, abychom písek neměli v té posteli.

Jednou za dva dny nám paní pokojská hodila od dveří ručníky na postel (byla jsem toho svědkem a ten hod měla velmi dobře mířený a zřejmě natrénovaný) a ani jednou za dvanáct dní nepřevlékla ložní prádlo. Úplný vrchol neuklízení nejen na pokoji, ale i v okolí hotelu bylo, když jsme v dětském koutku našli odhozený dámský použitý menstruační tampon, který tam ležel ještě následující tři dny do našeho odletu. A kdo ví, možná tam je stále.

Další mínus byl horlivý barman. U slov, že jsem krásná nezůstalo a když jsem jednou měla na stolku a baru položený mobil s otevřeným Instagramem, tak si opsal jméno a bombardoval mě zprávami, abych za ním přišla, že končí v jedenáct, že mám dát manžela spát a jít za ním. Samozřejmě jsem nešla. Svého manžela miluji a dovolená byla naše svatební cesta, ačkoliv svatby byla před rokem, tak přeci nepoběžím za nějakým polským barmanem, který svádí celý hotel a zkouší kdo se chytí.

Jeden den manžel odjel na druhou stranu ostrova se potápět a já s Karolínkou jsme stavěli na pláži hrad a pak se přesunuli k bazénu. Kája šla hned k baru, kde zrovna byl tento polský týpek. Zatím co naléval mé dceři Fajnú kolu se mě ptal, kdy za ním přijdu. Řekla jsem mu, že nemám čas. (To bylo mé maximum v angličtině). Řekl mi, že za chvíli půjde na toaletu a že mám jít s ním, že to bude rychlé. Myslela jsem, že špatně slyším. Tak jsem ze sebe vysoukala, že ne, že mám manžela a dítě. Na to odpověděl, že není problém, že mé baby pošleme do vedlejší kabinky.

Málem mi oči vypadly z důlku a absolutně jsem ztratila všechna slova, která v angličtině umím. Vzala jsem Karolínku, její Fajnú kolu a odešla jsem. Urazilo mě to. Myslím si, že rychlý sex na špinavém záchodě s bůhví kým je pod mou úroveň. Myslím si, že je to pod úroveň jakékoli ženy - navíc vdané a s dítětem.

Samozřejmě jsem to řekla manželovi, ale bitka se nekonala. Barman od té doby ale nepřestal psát a i když jsem už dávno doma, tak chodí zprávy, že přijede do Prahy a kdy si na něj udělám čas, že si mě tam najde. Ale to jsou určitě jen řečičky.

Po tomhle jsem se začínala těšit domu a byla jsem ráda, když jsme si na poslední dva dny půjčili auto a projezdili jsme celý ostrov a viděli spoustu zajímavých věcí.

Začali jsme krásnou vyhlídkou u kostela ve vesničce Ano Gerakari, odkud je vidět celý ostrov.

Po Askosu jsme se zastavili v nejstarší dochované budově Zakyntosu, což je klášter Anafonitria postavený v 15.století. Ten byl sice zavřený (bylo pondělí a navíc doba siesty), ale opodál měli dobrou zmrzku. Další kratičká zastávka byla ve vesničce Exo Chora, kde je nejstarší olivovník Řecka. Stojí tam a plodí olivy přes dva tisíce let. Pod ním sedí o něco mladší stařík, který vybírá eura za to, že vám uhne, abyste se tam mohli vyfotit. Mě se platit nechtělo, tak jsem si ten obrovský olivovník obešla a vyfotila z druhé strany.

Byla před námi poslední zastávka, a to Taverna Michalis. Místo, kde je jednak příjemné posezení, ale hlavně tam jsou nejkrásnější západy slunce a opravdu stojí za to si na ten západ slunce počkat.

Druhý den už jsme měli jen pár zastávek a tím hlavní město Zakyntos, kde jsme si dali skvělý oběd. Já měla "jen" Caesar salát a domácí česnekový chléb, ale mohla jsem se užrat, jak to bylo dobrý. K tomu jsem si objednala Sex on the Beach, který byl tak silný, že jsem málem spadla ze židle. Manžel si dal humra, o kterém básnil celou dovolenou. Přinesli to na obrovském tácu, zvlášť měl ještě brambory, na dalším talíři chleba, a ještě nálevku s omáčkou. Pořádně jsme se nacpali a jeli se vyvalit na pláž Laganas. Místo, které je domovinou chráněných žel Caretta Caretta, tak pozvolným vstupem do moře, že ještě dvacet metrů od pláže máte vodu stále ke kolenům, jemňoučkým pískem a ostrůvkem Cameo, kterému se přezdívá Svatební ostrov.

Bylo to fajn ale byla jsem ráda, když jsme v Praze přistáli a já nasedla do našeho auta a jeli jsme domů. S manželem jsme se shodli, že Zakyntos znovu stoprocentně, ale hotel Strofades určitě ne.